caligrafie.jpg, 3,8kB

Článek: Misogi

Autor: Roman Frajt

Misogi v Chebu

Misogi je japonský výraz pro duchovní i tělesnou očistu. Techniky misogi jsou různé a zahrnují např. dlouhé stání pod tekoucím vodopádem, půsty, dlouhé opakování posvátných textů anebo různé fyzicky namáhavá cvičení, která ale zároveň čistí i mysl. Pro studenty budó (japonských bojových umění) je tradiční formou misogi sekání bokkenem (dřevěným mečem, napodobujícím meč katana) opakované až několik tisíckrát. Díky Chebskému klubu Aikida a Bujinkanu vedeným Romanem Křížem jsem se mohl zúčastnit í já a tak moc rád popíši, jaký to byl zážitek, a snad tím inspiruji i ostatní.

Naše očista probíhala 21.12.2012 jako slavnostní zakončení našeho posledního tréninku v tomto roce a správný krok do roku příštího. Sešlo se nás ještě asi o třetinu více, než při běžném tréninku, což mě moc potěšilo, a zároveň jsem to nečekal, protože jsme byli domluveni na hodinovém sekání. Je to totiž nesmírně náročné a určitě ne každý si byl jistý, že to zvládne. Zaradoval jsem se z toho moc, protože jsem tušil, že každý, kdo by nepřišel, by promeškal velkou příležitost zažít něco, co ho přesahuje, a posunout se tak na své cestě zase o trochu dál.

Před začátkem nám Roman vysvětlil všechna důležitá pravidla. Rozestavíme se do kruhu, budeme sekat do jeho středu a v jednom rytmu. Toto pravidlo je velmi důležité, protože vytváří společného ducha (jako když všichni veslují na jedné lodi) a tím se všichni navzájem podporujeme. Také je zakázáno, když už jednou začnete, odejít před skončením a zase vrátit. Ti, kteří by chtěli odejít, se nesmějí vrátit, aby nenarušili energii, kterou cvičením společně vytváříme. Každý bude odpočítávat (japonsky nebo česky) 10 seknutí a pak přijde na řadu další po jeho levé ruce a takto pořád dokola v kruhu… i tímto počítáním se navzájem podporujeme.

Ze začátku byly ruce ještě odpočaté a já se nesoustředil příliš dokonale do hara  (energetického středu těla, místa pár centimetrů pod pupkem, kam se tradičně soustřeďují adepti asijských bojových uměni, ale i třeba zenu a mnoha jiných umění), ale bolest rukou přišla rychle a já jsem hned zjistil, že nejlepší způsob, jak ji překonat, je naplno se soustředit na každý sek, na výdechy a nádechy, a dostat se tak do takového meditativního transu. Také fungovalo vnímat svou harou okolní zvuky, především hlas toho, který zrovna odpočítával jednotlivé seky, a nechat se jimi dobíjet. Během misogi jsme vystřídali několik druhů sekání a v jedné části i bodání. Při bodání si často všichni zároveň krásně dupli a tím se ozval krásný basový zvuk, který byl úžasné dobíjející.

Při sekání bylo dost těžké udržet rytmus, a protože většina z nás jsou začátečníci, bylo to ještě těžší. Správně bychom měli sekat jako jeden muž, ale to se dařilo jen částečně. Každý kdo zrovna počítal, měl vykřiknout číslovku v době, kdy jsme se napřahovali a tím nás vlastně i energeticky povzbudit, s každým takovým vykřiknutím nám měl pomoci zvednout naše bokkeny. Takhle počítal postupně až do desíti a potom navázal, ten po jeho levé ruce a začal znovu odpočítávat od jedné do deseti, takto pořád dokola. Rytmus byl základem celého cvičení, udržoval koncentraci, vzájemnou provázanost a také jsme se jím mohli navzájem podporovat. Několikrát jsme se museli i úplně zastavit, když už to některý zkušenější aikidista nevydržel a zakřičel: „Dost! Řeknete číslovku s nápřahem, ne naopak!“ Ale všichni se snažili a myslím, že je to jen otázka výcviku, mysl chtěla, ale ruce už ne. Tak jsme se párkrát zasmáli, když některý z nás popletl počítání a pak se to snažil dohnat tak, že řekl několik čísel rychle po sobě a my věděli, že to není možné fyzicky stihnout, že bychom museli být synové blesku.

Postupně jsme se prosekali (pročistili) celou hodinou a posledních několik minut bylo součástí sekání i kiai (energetický výkřik při seku). Kiai bylo dokonalým zážitkem toho, jakou moc má zvuk. Všichni jsme se sjednotili v jednotném výkřiku, a já ucítil nával nové síly, a zpozoroval i u ostatních, že jejich pohyby byly naráz mnohem silnější a soustředěnější.

Po skončení jsem se cítil lehký a plný energie, což bylo další dokonalou zkušeností. Také jsem měl radost ze zjištění, že jsem za celou dobu nepřemýšlel ani jednou o tom, že chci skončit, nebo kdy už to skončí. Tak jsme snad všichni na vlastním těle zakusili, že možnosti našich těl (a myslí) jsou mnohem větší, než tušíme, a předpokládám, že kdyby bylo třeba, dokázali bychom pokračovat mnohem déle. Zvlášť pro muže je tento zážitek v dnešní době moc důležitý, někteří jsme přece jenom trochu změkčilejší, a tohle nám pomůže navrátit přirozenou sílu (ducha).

Věřím také, že tento rituál je kromě očisty také dokonalým způsobem, jak zapomenout na sebe (své ego), zažít skupinového ducha, jak se sjednotit. Sekali jsme v jednom rytmu a pohyb jednoho podporoval pohyb toho druhého. Věřím, že po takovéto hodině společné očisty by se k sobě lidé chovali mnohem lépe a soucitněji, víc by se chápali.

Děkuji všem zúčastněným za společný zážitek a hlavně Romanovi Křížovi, který to všechno zkušeně vedl a zorganizoval. Určitě jsme tímto udělali první velký pozitivní krok do nového roku a přičinili se, aby to byl rok plný štěstí, radosti a úspěchů.

PC213593

Roman K., publikováno: Pátek, 28.12.2012 v sekci Články.

Jeden komentář k “Článek: Misogi”

  1. Roman K. napsal:

    Díky za pěkný příspěvek.